Tady je Šebestovo

Ježíši, TY jsi Pánem mého života

V roce 1993 mě bylo 15 let a o Bohu jsem nevěděl vůbec nic, ani jsem nevěděl nic o duchovní oblasti života, byl jsem sice jako nemluvně pokřtěn, ale potom nenásledovalo nic. Byl jsem často nemocný a tak jsem se nakonec dostal do Mariánských Lázní na léčení, bylo to v září v prvním ročníku střední školy.Tam jsem strávil měsíc, který změnil od základů můj život. Do našeho lázeňského domu  přišli jedno odpoledne  mladí z Církve českobratrské evangelické. První den jsem tam nebyl, spolubydlící Tomáš (který byl také ze Sušice, ale neznali jsme se) mě na pokoji vyprávěl o tomto zajímavém setkání. Další den jsem vyrazil, plný zvědavosti, s ním na setkání na faře. Tam jsem prvně slyšel o Bohu, o tom že nás miluje, o Ježíši Kristu o jeho smrti na kříži a jeho zmrtvýchvstání.

Za několik dní jsem poprvé vyznal nahlas před lidmi, že Ježíš je pánem mého života. Koupil jsem si Bibli, a užíval si lázeňský pobyt. V Mariánských lázních jsem byl poprvé také na mši svaté v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Několikrát jsem byl také u tamějšího faráře Filipa Lobkowicze. Dozvěděl jsem se o mši, Eucharistii.

Po příjezdu z lázní jsem začal studovat střední školu v Českých Velenicích. V Budějovicích jsem v antikvariátech začal kupovat duchovní literaturu všemožných směrů od judaismu, tibetského budhismu, jógy, křesťanství. Po dobu studia jsem přečetl mnoho knih duchovních, klasických, politických a  pomalu jsem si utvářel svůj názor na svět.

V Sušici jsem začal navštěvovat na římskokatolické faře společenství mladých. K Páteru Nikolovi jsem chodil na přípravu ke zpovědi a k 1. svatému přijímání. V březnu 1995 jsem přijal v kostele sv.Václava poprvé tělo Kristovo. Současně jsem navštěvoval společenství v Českých Velenicích u Pátera Petra Misaře a společenství mladých v Hrádku. Asi nejvíce jsem v této době prožíval sílu modlitby  a uvědomoval jsem si, že víra je možná jen ve společenství. Neexistuje víra soukromá. V době kdy jsem si myslel že vím všechno nejlépe sám, zjistil jsem že poznání bez reflexe okolí pomalu člověka přivádí do uzavřenosti a sektářství. Tak si to Ježíš určitě nepřál.

Při pohledu zpět se v mém životě objevují chvíle které nejde nazvat jinak než Boží působení a zázrak. Zkušenost těchto chvil je ale jen těžko sdělitelná, jakékoliv slovní vyjádření je nedostatečné. Život s Bohem se musí prožít, ten nejde vyčíst z knih, z internetu, odposlouchat od druhých lidí. Jistě se také objevují chvíle nezdaru, strachu, hříchu, tmy. Cesta za Kristem není vždy lehká. Ale Věřím, že Kristus přišel i kvůli mně na svět a že nic mě nemůže odloučit od jeho lásky.

Po celou dobu mého hledání  nacházím velkou radost v četbě Bible a v modlitbě. Až do dnešních dnů hledám, nemám zdaleka ve všech věcech jasno, ale naučil jsem se z mých chyb, nikoho nesoudit ve věcech víry tvrdě, hledat v každém člověku alespoň zrnko Božího dechu. Pokud jsi dočetl až na toto místo, znamená to že možná hledáš Boha, tyto věci ti nejsou lhostejné. Je to opravdu jednoduché, stačí jen říct : Ježíši, Ty jsi pánem mého života, přijímám tvou spásu. Ježíš i pro tebe zemřel na kříži, neboj se. Opravdu to stojí za to, jít za Ježíšem, on pro nás připravil celou věčnost a těší se na každého z nás i na tebe.